Pohádková knížka, kterou jsem napsala hlavně pro vnoučátka pomalu dochází do svého cíle. Je to knížka o přírodě, o světě bylin a přírodních bytostech očima malé holčičky.
Opět malá ukázka jednoho z příběhů…
V chaloupce Za šípkovým keřem čekají na první pošimrání sluníčkem, na probuzení ze zimního spánku spící semínka. Celou zimu pěkně odpočívala, aby na jaře měla dostatek síly k růstu. Paní Zima, ač příroda zvěstovala jaro, se na chvílí vrátila.
Sluníčko ví, že přichází probuzení. Na své obchůzce krajinou uvidělo spící vrbovou kočičku. Sluníčko se podivilo, že opět ulehla ke spánku. To je ale nepořádek, kočička byla přece dávno probuzená – pomyslelo si. Inu, musíme se na to podívat. Povytáhlo z výšky jeden paprsek a začalo kočičku šimrat pěkně za ouškem. „Vstávej kočičko, je čas probuzení!!!“ Kočičce Hnědoočko se ale vůbec nechtělo. Paní Zima, která přišla nenadále, ji opět uspala, a tak si na větvičce zase ustlala, a to přímo královsky. Ranní rosa ji přikryla svým závojem a kočička si lebedila. Přece si v té zimě neumaže kabátek. Jenže sluníčku se to nelíbilo. „Vstávej,“ vykřiklo znovu a opět kočičku zašimralo. „Ještě chvilinku, prosím, nech mě, sluníčko, spát, ještě chvilinku,“ žadonilo Hnědoočko. Kdepak, vstávat, nastal čas probuzení. Sluníčko moc dobře ví, že musí na kočičku pomalounku, jenže taky ví, že musí probouzet z dlouhého zimního spánku všechny spáče a že se nesmí nechat odradit. Kočička si tedy závoj ranní rosy odhrnula, pomalounku otevřela jedno očko, za chvílí druhé a v zrcadle ranní rosy uviděla na hlavě kapičku. „Jé, mně to ale sluší, podívej sluníčko, vypadám jako princezna.“ Tahle představa se kočičce moc líbila, být princeznou, ach, pomyslela si. Toužila ukázat se všem. Přece by byla škoda, kdyby ji takhle neviděli všichni. A tak se rozhlédla. Měla ustláno na keři dosti vysoko, takže mohla lehce zjistit, které semínko se již probudilo. Rozhlédla se, ale krom sebe neviděla nikoho. Zrovna teď, když jí to tolik sluší, se nemůže nikomu ukázat, ach jo. Po chvílí z nedaleké trávy uslyšela hlas. Hnědoočko byla zvědavá, kdopak si to tam dole zpívá. Malinko se z větvičky naklonila, ale opatrně, aby jí z hlavičky nespadla korunka, kterou se chtěla pochlubit. Z výšky uviděla …………………
pokračování v pohádkové knize ♥