V lese je živo a zároveň ticho. Jdu cestičkou bukovým lesem, míjím mladé bukové klíčky, které se těší přítomnosti sasanek. Z dlouhé chvíle si povídají.Větve stromů si oblékají nový, mladistvě vypadající zelený šat. Deštík dopřává celému lesu závlahu pro jarní probuzení.
Kochám se krásnými stromy, kochám se krásou. Když v tom v dáli uvidím stařečka. Smutně kouká. Býval jedním z nich, jedním z těch šťastných vysoce urostlých buků, vévodících celému lesu. Jenže zestárnul a blesk mu vzal sílu. Zůstal stát, i když už bez koruny.
Pozdravili jsme se, on pookřál, šťasten, že se někdo zastavil. Vždy to byl on, kdo nabízel objetí, sílu, když člověk potřeboval. Teď on sám potřebuje jen pozornost
Na chvílí se u něj jen zastavit, nespěchat. Tohle stromy milují.
Chvílí jsme vedle sebe stáli a vnímali jeden druhého. SLíbila jsem, že zase přijdu. Byl rád. ♥