*Život s úsměvem na tváři je poněkud jednodušší a radostnější. **Odkud ale brát sílu k úsměvu, když vám do smíchu není?
Někdo se s pozitivním přístupem k životu prostě narodí, tudíž udržet si pozitivní mysl a dobrou náladu v případě, že upadne, není pro něj tak těžké. Někdo ale takové štěstí nemá, a tak sem tam propadne smutku a depresi. On sám pak potřebuje třeba jen ucítit podporu, lásku a porozumění. Láskyplný přístup dokáže smutek alespoň trochu zmírnit.
Dnes jsem navštívila kamarádku, která ztratila náhle manžela. Smutek v její duši byl cítit. Seděly jsme společně a povídaly si. Byla to ona, která pro tuto chvíli potřebovala cítit podporu a lásku. Byla to ona, pro kterou jsem tam byla já. Najednou vytáhla vytisknuté úryvky myšlenek, které ji prý v životě pomohly. Byly to myšlenky, mé příběhy, které jsem psala v příspěvcích na předchozích stránkách, a které už bohužel nenajdete, neb odešly s facebokovou stránkou Za šípkovým keřem. Měla je krásně seřazené za sebou a připnuté na lednici. Když ji bylo smutno, četla si je.
Uvědomila jsem si, že nikdy nevíte v jakou chvíli se stanete pro toho druhého andělem. Nikdy nevíte, že díky vám se jeho den rozjasní.
Myslela jsem, že najdu zraněného člověka, ale místo toho jsem našla člověka, který i přes svou bolest vidí svět krásnýma očima. Vždy totiž záleží jen a jen na nás, jak se na svět budeme dívat.
„Přátelé jsou jako andělé. Pomohou ti vstát, když tvoje křídla zapomenou létat.“
Buďme si navzájem anděly nejen ve chvílích smutku. Pokud poneseme v sobě světýlko, rozsvítíme ho i tomu druhému. Ne vždy se plamínek zažehne, ale věřte, že i doutnající plamínek se dokáže fouknutím rozžehnout v oheň.