Člověk si sousedy ani lidi kolem sebe nevybírá. Věřím, že nám přichází tito lidé jako učitelé, aby nám ukázali naše slabiny a my se je naučili zpracovat, pochopit.
Mou velkou zkouškou jsou lidé ve znamení kozoroha či berana. Pro vodnáře, který si rád vylítává do svého světa, do svých snů, je toto zemité znamení těžce uchopitelné. A tak jsem dostávala lekcí za lekci, až jsem pochopila.
Na své cestě pochopení jsem si přitáhla nejen manžela, syna, spolupracovníky, kamarády v tomto znamení, ale i paní sousedku, a o ní jde v mém příběhu především.😀
Přišla do mého života jako ta největší zkouška. Jako by mi život chtěl říct, ukaž, co ses naučila, co si pochopila.
Paní sousedka se vedle nás nastěhovala před pár lety. Je to nesmírně živá, rychlá, aktivní, ale i komplikovaná stará paní, která si s sebou v kufru přinesla své problémy, svou zlobu. Do jednoho roku si znepřátelila všechny sousedy kolem natolik, že hádky a nadávky u plotu byly každodenní součástí života sousedů kolem. Ty se vyostřily až žalobou. Marné byly mé pokusy přesvědčit sousedy, aby na ni pohlíželi jinak a zkusili nehrát její hru zloby. Aby prostě jen na ni pohlédli jinak a její zlo nepřijali, neposlouchali a její zlobu neposilovali. Nikdo neposlouchal.
A tak jsem úhel pohledu na ni začla měnit sama. Při každém rozhovoru s ní jsem zachovala v sobě klid, vlídnost.
Snažila jsem se nebrat si její slova osobně, ba co víc, ji ukázat jiný přístup člověka k člověku. Láskyplný přístup.
Paní sousedka se den ode dne měnila. Její tón hlasu se utišil, zklidnila se i ona . Nebylo to hned, ale postupně. Láskyplným přístupem k ní jsem začla měnit její pohled na lidi, její zlobu tišit. Ukázala jsem ji, že může lidem zase věřit.
Nemáme ještě úplně vyhráno, ale dnes, když se potkáme, popovídáme si v klidu, s úsměvem. Dokonce jsme spolu u plotu oslavily Nový rok. Takovou radost v očích jsem u ní zahlédla poprvé. Byla šťastná, že jsem její nabídku neodmítla a šla si s ní připít. Nevěřila lidem, nevěřila v jejich dobro, a tak se uzamkla a její jedinou obranou byl útok.
Jsem ráda, že mi dnes ukazuje svou druhou stránku. Že se mi dokáže otevřít a ukázat i její hluboce ukrytou láskyplnou stránku. Jsem šťastná, že se její dušička radostí usmívá.
Je to pořád tatáž sousedka, plná života, zloby, které někdo v životě ublížil natolik, že přestala věřit v dobro. Stále má před sebou kus cesty pochopení, ale její srdce se otevírá a pomalu po krůčcích se mění. Z dálky se usmívá, je šťastná když s ní někdo vede konverzaci v klidu.
Nikdy není pozdě začít. Cesta srdce je jediná cesta ke klidu na této Zemi
Začít u sebe, to je to, oč tu běží. ❤️