Byla jednou holčička malá,
co si vždycky ráda povídala.
Naslouchala dědečkům i babičce,
kdekoli na lavičce.

Oni jí vyprávěli příběhy z mládí,
jak čas plynul jinak, jak byli znalí,
ona jim líčila svůj dětský svět,
který si ve své hlavičce uměla přikrášlit hned

Vrásčitá tvář babičky ji ráda naslouchala,
hůlku ve své ruce vždy třímala.

Pověz mi babičko, jaké bylo tvé mládí?
Měli jste se rádi?
Babička se zamyslela,
svůj příběh holčičce mileráda pověděla.

Vedle mě si usedni a můj příběh si poslechni.

Běhala jsem v trávě bosá,
i když byla ranní rosa,
šaty jsem si sama šila a pak večer protančila,
večer jsme pod hvězdami zpívali ,
hvězdy na nebi pozorovali.

Svět byl pln tolika krás
a i když život snadný nebyl,
užívali jsme si ho zas a zas.
Najednou se babičce oči rozsvítily,
jakoby věk a samota zmizely

Den voněl chlebem a svět byl jiný,
přesto bychom nikdy neměnili.
Večer jsme si při svíčkách povídali,
jeden druhému tiše naslouchali

I když život se mnohdy nezdál milý,
my ho všichni milovali.

Na seně ve stodole jsme spali,
veselé šarvátky si tam užívali,
vše bylo chudobné, ale milé,
byly to nádherné chvíle
Ráno nás vítala maminka v kuchyni
čerstvé upečeným chlebem,
a plným hrnečkem mléka s medem

Babička utřela slzičku dojetí a vzpomínek,
poděkovala holčičce a podala ji kamínek.
Kamínek, který nosila v kapse od dětství
ten, který přinášel dětskou radost a rozdával štěstí

Babička holčičku objala,
teplo své lásky ji pro tu chvíli předala.
Holčička ji tiše pohled vrátila,
a v očích se oběma světýlka rozsvítila

Děkuji ti holčičko za krásné chvíle,
odcházím v tichu svých vzpomínek
ze společnosti tvé milé.

Na kraji parku u laviček stinných,
sedávala holčička s vlasy zrzavými,
vnášela radost a sny,
aby se stáří lidé rozsvítili v tyto dny.

Tohle je příběh holčičky, která si krátila samotu a chvíli,
ve společnosti babiček a stařečků milých.