Mám moc ráda venkovskou zahrádku. Zahrádku, která nemá žádný řád, v které se snoubí společně ředkvička s měsíčkem, hrachorem, či kopretinou. Zahrádka, která vás už z dálky získá svou pestrostí, hrníčkem na plotě a starým dřevěným plůtkem.
Někomu se může zdát, že je v ní chaos, ale kdepak. Příroda v ní si ví víc rady, než v kterékoli jiné zahrádce. Vše je totiž jen a jen na ní.
Celé zahrádce vévodí kytičky našich babiček, jako např pivoňky, třapatky, floxy, hrachory, řebříčky královské, astry, orlíčci nebo šípkové růže.
Nedaleko vchodu do kuchyně si natrháte bylinky do kuchyně – libeček, petržel, celer, kopr a v zadní části zahrady pobíhají vesele slepice. Trávník se spíš podobá louce s divokými bylinkami, v rohu u kompostu si lebedí kopřiva na čaj a celý kompost pokrývá ptačinec. Všechny byliny mají nezastupitelnné místo v kuchyni, což paní hospodyně moc dobře ví, a tak si je hýčká :).
Ptáčci si vesele prozpěvují a přitom poletují z jedné větve na druhou, motýli přelétají z květu na květ, slunéčka sedmitečná se starají o rovnováhu mšic. Sem tam přijde na návštěvu ježek, ještěrky se vyhřívají na kameni, a tak nějak mají všichni na zahrádce plno práce.
Zahrada si žije svým přirozeným způsobem, a to je na ní právě to nejkrásnější !! Vše jen plyne ♥