Za šípkovým keřem, kde zahradní svit
hladí listy bylin a učí nás jinak žít,
tam hrnec tiše bublá a čas se zpomalí,
kde staré recepty v kuchyni ožívají

Bylinkové víly po špičkách chodí,
když ruce hnětou těsto, něco se rodí,
Šeptají: „Zkus to jinak, ochutnej zas,“
a hrnec jim odpoví – „Teď je ten pravý čas.“

Nejde jen o vaření, je to návrat k sobě,
k bylinám a tradicím v dávné době.

Nový rok stojí za dveřmi a sní,
v kapsách má semínka.
Co vyroste z nich ?
Co bylo, zůstáne – kořeny, tvar,
a k tomu pár kouzel, malý dar.

Tak přijďte blíž, než kouzlo se ztratí,
dokud se míchá, vše se vám v mysli vrátí.
Za šípkovým keřem svět pořád dýchá,
dokud se vaří, dokud se sní, naděje svítá.