Poslední dobou si jede zahrádka svým životem. Moc mě k plánování nepotřebuje. 😀Postupně si sama vysadila plno keříků, bylin i květin. Co jí ale nehoví zlikviduje a nahradí jinými.
Malinoostružina si ke mně našla cestu už vloni. Letos vyrostla do nečekané výšky, z které vytvořila nádherný oblouk plný malinoostružiin. Vytvořila vstupní bránu přímo u lavičky. Co kdybych si nevšimla, že jo. 😀 Je lepší být prostě neustále na očích, tehdy je pravděpodobnost všimnutí největší.😀. Malinko ji zkouším, dělám , že ji nevidím, ale nedá se. Umí si pozornost přitáhnout. 😀 Nu, dobře, zkusím tedy projít 😀.
Bílá šípková růže se vysemenila přímo v náručí šeříku. Šeřík ji ale svým růstem zastínil, a tak si svou cestu musela probojovat. Dala všechnu sílu do růstu, aby šeřík přerostla.
Výhon vyhnala do koruny a poté , z té největší výšky, vypustila větev s květy. Větev sahající až na zem.
Neboj, nejde si tě nevšimnout, říkám jí dnes.😀😍. Jsi překrásná ❤️
Mají můj obdiv, a tak se se všemi tetelím, povídám a život zahrádky nechávám zcela na ní. Ona přece ví nejlépe, co jí vyhovuje. Jen ji sem tam musím usměrnit v růstu. To aby každý z nich měl prostor ukázat světu svou krásu.