Krásnou 3. adventní neděli.
Čím víc se blíží konec roku, tím mám větší pocit, že začínám bilancovat. Začínám se dojímat věcmi, které se povedly. Ty, které se nepovedly, beru jako poučení.
Jedny dveře se zavřou a druhé otevřou. Ty mé se uzavírají. Čím dál víc si uvědomují jak moc mé nitro změnilo úhel pohledu na život. Mé cítění se ještě více prohloubilo a najednou dny, kdy jsem jen sama se sebou, miluju. (Teda, nesmí být jich moc, protože jsem člověk milující lidičky )
Kolik úžasných lidiček jsem potkala a stále potkávám. Jak je pro mě důležité souznění s rodinou, s přáteli, zachování si svého názoru, i kdybych zůstala na cestě osamocená a jak je důležité rozhodovat se svými pocity.
Advent je překrásným obdobím a je fajn si ho užít v klidu. Mně se to letos moc nedaří, kniha dobíhá do svého cíle, a já bych tuto cestu ráda ukončila, do konce roku.
Přesto se mi včera konečně podařilo zažehnout plamínek vánočního nádechu. Rozsvítila jsem v celém domě světýlka, ať už ve formě lampiček, chaloupek, svíček. Klid se okamžitě dostavil.
Světlo má totiž obrovskou sílu, proto je potřeba si ho hýčkat, nosit ho v sobě.
Přeji vám, abyste měli stále co nejvíc světla v sobě, na vaší cestě, ve vašich domovech.
