V podzimním obzoru barevného listí se blízko vyšlapané cestičky mířící na nejvyšší horu Beskyd, pyšní v dáli stará jablůňka. Při našem setkání se zahalila za závoj mlhy. Snad proto, abychom neviděli, že stárne. Sotva jsme popošli dál, svůj závoj odhodila a ukázala se v celé své kráse. Svou osobitostí a jedinečností vévodí celé louce. Ačkoli to je již stařenka, její duch ji neustále drží pevně spojenou se zemí. Opěvující chvála, kterou slýchává od pocestných, kteří se u ní zastaví a z dálky fotí, ji dodává sílu. Snad proto se zatím žádné jiné síle nepodařilo ji zlomit. Láska a radost z bytí je totiž všemocná, vyhrává nad temnotou.
„V podzimním kabátku ti to moc sluší “ pošeptala jsem ji do ouška