Dnes se ukrýval hluboko pod kopcem, u pařezu, v místě, kde by ho nikdo nehledal. Cesta k němu byla totiž hodně zrádná.
„Pokud se ke mně dostaneš, zasloužíš si mne, bylo slyšet zdáli“. Hm..zkusila jsem to. „Přišla jsem jen pozdravit“, řekla jsem mu tiše. Schovával se v seskupení po celém pařezu, nádherně urostlý . Všechnu tu krásu jsem utrhnout nemohla. Vždyť mu to tak taaak slušelo
„Ještě chvíli budu růst jen pro sebe, jen pro nás. Ukryli jsme se, aby nás bylo víc “ řekl a zůstal stát nehybně ve své síle..
Ukázal mi svou sílu a já tiše odešla. Uvědomila jsem si, že na toho, kdo věří ve svou sílu, v sám sebe, si nikdo netroufne.