Osamělý strom v dáli, který dotýká se nebe, volá.
„Pojď blíž, pošeptám ti, jak milovat sebe, jak rozproudit sílu svou, která ti pomůže se hnout. Která dodá sílu jít vpřed, nebát se změn, být prostě tady a teď“.
Musíš se zakořenit jako já a pevně stát, pak ti tvou sílu už nikdo nebude brát. Protože…..Sílu života, kterou jsi dostal na žití, rozdáváš a ona pak chybí ti. Musíš ji strážit, abys žil svůj svět, neb každý má zde vyměřený čas a věk. Musíš se naučit přijímat, nejen dávat, jedině tehdy budeš rovnováhu života zachovávat.
Pokud chceš plnit si své sny, pak tedy konečně žij, svou mysl rozjasní. Buď tady pro sebe, hýčkej si lásku, užívej života, pluj na obláčku.
Život tě podrží, jen mu věř, ne zítra, ne pozítří, ale hned.
To je má rada, to je můj svět, jedině tehdy jsi schopen dožít se mnoha let.